Odložím sklenici, župan mi sklouzne z ramene. Pomalu si ho zase vytáhnu nahoru, pohled mi těká k Atticovi, jehož oči se odlepí od mého prsu, který byl částečně odhalen, když mi župan sklouzl dolů.

"Je na dobrém místě. Smrt není sbohem, je to jen na viděnou. Jednoho dne ji zase uvidíš," řekne tiše a lokne si ze svého pití.

"Jo…" Obejmu si kolena rukama a přitisknu čelo ke kolenům, zavřu oči a zhlub