~ MILENA ~

Dveře se tiše otevírají a moje oči se prudce otevřou. Sáhnu po vidličce, kterou jsem si schovala od oběda, ale uvolním se, když poznám Ziona, poznávám jeho kroky.

"Opravdu bys měs měl přestat obcházet jako zloděj v noci," řeknu, posadím se a zatnu zuby nad tím, jak moje tělo sténá bolestí. Brzy se uzdravím. Už jsem zažila větší bolest, ale otravné je, že nechci trčet v nemocnici.

Usmívá