„T-tím, jak se na mě díváš…“ Emeriel se ošívala a přešlapovala z nohy na nohu.

Stála teď před ním a čekala, až jí řekne, jak ji chce. A její tváře zrudly naprosto roztomilým odstínem červené.

„A jak to?“ protáhl Daemonikai, ačkoli to už věděl. Bože, on to věděl.

„Jako bys chtěl…“ zaváhala a sklopila zrak. „Jako by sis představoval, že jsi… v-ve mně.“

„Hm. To je překvapivě přesné.“

Sledoval, jak se