Ty obrazy… Peklo ve vlaku, to mu nedělalo dobře. Nebe na ostří.

Její úsměv byl zasněný a sladký. „Předstírám, že jsou to jeho prsty, a je tak příjemné je mít uvnitř a představovat si, že je to on.“

Daemonikai si pro sebe zaklel.

Tohle byla krutost. Čirá, nefalšovaná krutost.

A byla to nádhera.

Po páteři mu stékal pocit slasti, jak se jeho pulzující úd třel o její bok. Kdy se jeho boky začaly hýbat