Při pohledu na ně jsem nechápavě svraštila obočí. Zamířila jsem do středu sálu.

„Staneš se mou družkou, Lyro?“ zeptal se Theo a jeho oči byly plné ryzích emocí.

Zůstala jsem stát jako přimrazená. Byla jsem v šoku a srdce se mi lámalo na tisíc kousků. Každý střep bolel jako ostré bodnutí v hrudi. Mé oči, kdysi plné naděje, se teď rozšířily nevírou, neschopné odtrhnout pohled od toho, co se přede mnou odehrávalo.

Věděla jsem, že Lyra ztratila svého druha před dvěma lety, když bojovníci chytili toulavého vlka, který čmuchal kolem hranic, a zabili ho. Ale proč Theo?

„Ano!!“ vypískla Lyra a v očích se jí zaleskly slzy štěstí, když jí Theo navlékl prsten na prst.

Realita mě zasáhla náhle jako poryv větru. Bezděčně jsem o krok ustoupila, srdce mi bušilo jako o závod a snažila jsem se pochopit ten nečekaný zvrat událostí. Měli jsme smečce oznámit „nás“, ne tohle.

Celý můj svět se mi hroutil před očima. V mysli mi vířily myšlenky zpochybňující naše pouto druhů. Byla jsem zmatená.

Myslela jsem, že druhové mají milovat jen jeden druhého. Jak mohl ignorovat naše pouto, jako by nic neznamenalo? Tyto myšlenky zaplavily mou mysl najednou a do očí mi vyhrkly slzy.

Sebrala jsem odvahu a přistoupila k němu, ale on mě odbyl a zamířil tam, kde seděli Alfa Griffin a Luna Belle.

„Zdravím vás, Alfo a Luno,“ pozdravil, uklonil se a poklekl na jedno koleno. „Rád bych vás požádal o svolení označit vaši dceru Lyru,“ pronesl a láskyplně jí hleděl do očí – stejně, jako se díval včera v noci na mě, nebo mi to alespoň namluvil.

Jeho slova se mi v mysli ozývala jako ozvěna a bolest vycházející z mého zraněného srdce s každou vteřinou sílila a hrozila, že mě zcela pohltí.

„Ne!!“ vykřikla jsem. Můj hlas se rozlehl sálem a všichni se otočili mým směrem. Sevřela jsem si hlavu třesoucíma se rukama.

„To se nemůže stát – to nejde!“ zamumlala jsem si pod nos.

„Ne!“ zavrčela i má vlčice Tiara. Bolelo ji to stejně jako mě, nesnesla pomyšlení, že by nás náš druh po páření a slibech, které dal, odmítl. Vybral si Lyru místo nás.

„Čí je to štěně?“ zamračil se Alfa Griffin a ukázal na mě.

„To je Roseino, té omegy,“ odplivla si Luna Belle s odporem. Matka ke mně rychle přispěchala, aby mě podržela. Poznala jsem, že ji můj výbuch zmátl. Vždycky jsem byla poslušná.

„Jestli si to štěně neohlídáš,“ zavrčel Alfa Griffin na mou matku, „pošlu ji do žaláře.“

Matka rychle zavrtěla hlavou a uklonila se. Omlouvala se za mé chování, když Theo otevřel ústa, aby promluvil.

„Vlastně, Alfo – ona je chyba, kterou udělala Měsíční bohyně,“ prohlásil a všichni v sále zalapali po dechu. Po tvářích mi stékaly slzy.

Můj druh mě právě nazval chybou.

„Všichni tady vědí, že Lyra a já jsme si souzeni už od dětství,“ pokračoval a všichni souhlasně přikyvovali.

„Nechápu to, proč?“ zeptala jsem se tiše, ale matka mi dlaní zakryla ústa a prosila mě, abych byla zticha. Usedavě jsem se rozvzlykala.

Nemohla jsem uvěřit, že Theo, který mi ještě předchozí noc vyznával lásku, může být tak krutý.

Láska a náklonnost, které jsem viděla v jeho očích, byly ty tam; teď se na mě díval s opovržením. „Tupče, proč to nepochopíš?“ ušklíbl se na mě. „Jsi omega – slaboch, nehodná druha. Pro mocný rod, jako jsem já, jsi k ničemu!“ řekl stroze a všichni na jeho podporu zavyli.

Podlomila se mi kolena a já se zhroutila na podlahu. Každé jeho slovo mi probodávalo srdce.

„To je dobře,“ řekl Alfa Griffin, zářil úsměvy, vstal ze židle a objal Thea. Pak vzal Lyru a Thea za ruce a spojil je. Všichni v sále jim tleskali a já se cítila tak zrazená. Nova a Alice mě utěšujícím gestem držely za ramena, zatímco Olivia už vzlykala.

Jak může být smečka tak bezohledná? Všem jde jen o to, aby se zavděčili Alfovi a jeho rodině. Matka mě zvedla ze země, aby nás vyvedla ze sálu, když vtom promluvila Lyra.

„Eden,“ ozval se její smyslný, posměšný hlas. Zatlačila jsem slzy a pohlédla na ni. „Cokoliv jsi měla s Theem, bylo s mým svolením,“ řekla a sladce se usmála, zatímco se jí všichni kořili v domnění, jak je laskavá.

„Věděla jsem o tom, protože jsem chtěla, aby si Theo užil se svou družkou naposledy – i když se mu ta představa hnusila. Odpuzovala jsi ho, ale to je jedno, on se ožení, bude Alfou a já vaší Lunou,“ ušklíbla se.

Odvrátila jsem zrak a snažila se potlačit slzy, ale ty mě pálily na tvářích. Tak moc to bolelo, že mi tohle provedli, a já byla bezmocná.

Nemůžu se zlobit na Lyru, to na Thea bych se měla zlobit. On byl ten druh, který mě zradil. Oklamal mě, ale ať jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem se na Thea hněvat. Pouto druhů tam stále bylo.

Možná to byl vtip, možná to má nějaké vysvětlení. Zhluboka jsem se nadechla a hledala ty smaragdové oči, do kterých jsem se zamilovala. Stál jako přibitý vedle Lyry.

„Eden, takhle to má být. Nemůžeš dělat nic jiného než přijmout naše rozhodnutí – a já miluji Lyru,“ díval se na ni láskyplně, když ji políbil na čelo.

Zavrtěla jsem hlavou v popření. „Tomu nevěřím,“ zmohla jsem se na slovo, hlas sotva slyšitený. „To, co jsme měli včera v noci, bylo krásné. Copak to pro tebe nic neznamenalo?“ řekla jsem mezi vzlyky.

„Byla to jen činnost. Jednorázovka!“ zavrčel a vytasil drápy. „Nedělejme to složitější, než to je.“ Otočil se ke všem. „Za přítomnosti všech členů smečky Stříbrného měsíce a jejich svědectví, já, Theo Jaxon Redwood, syn Bety Jaxona Redwooda, tě tímto odmítám, Eden Avo Willow, dcero Rose Willow, jako svou družku!“

Má vlčice plakala a vyla bolestí.

Lyra se na mě dívala s ničemným úsměvem, který jí cukal v koutcích. Přitáhla si Theovu čelist k polibku a on ji objal kolem pasu.

Padla jsem na zem, tentokrát jsem si tiskla hruď, zatímco se mi smáli. Tak moc to bolelo. Bylo to, jako by mi vrazili nůž do hrudi a otočili jím. Tiara se schoulila bolestí a zmlkla.