Ochotně následuji Jeroma a druhého strážce z pokoje na chodbu. V trojici spěcháme ke dveřím, a ve mně se mísí pocity viny, že jsem příčinou tolika rozbrojů. Než ale stačím překročit práh, ozve se za mnou tenký hlásek.

„Počkej!“

Otočím se a vidím Romula, jak seběhne ze schodů s malou knížkou v ruce. Přiběhne ke mně až ke dveřím. „Našel jsem to ve skříni!“ vyhrkne. „Už dávno!“ Natáhne ke mně tu kníž