Táta mě usadí do pohodlného křesla doprostřed kruhu a Tristin, sedící po mé pravici, mi věnuje chladný úsměv. Děťátko Estrella, hovící si jí na klíně, ke mně spokojeně zakrouká, takže oběma oplatím vřelý úsměv.

Je to vskutku radostná událost – vypadá to, že mě chtějí všichni přivítat, nosí mi talíře s jídlem a vyptávají se na můj život, studium a kariéru.

Celkově jsem docela zaměstnaná a šťastná,