„Pojď,“ řeknu a zatáhám Daniela za rukáv, táhnu ho na zahradu za dům. „Pojďme si promluvit v klidu.“

Daniel mě nervózně následuje ven zadními dveřmi, ohlíží se, jestli nás někdo nesleduje, a pak za sebou zavře. Sedám si k malému stolku a čekám, až se ke mně přidá, v hlavě mi víří myšlenky, co říct a jak to říct.

„Tak?“ zeptá se Daniel a napjatě sedí vedle mě.

„Ehm,“ zamumlám a sklopím zrak do kávy