Dveře do Kentovy kanceláře jsou, když s Danielem dorazíme, dokořán. Vstoupíme tedy dovnitř a stále se držíme za ruce. Daniel za námi dveře zavře a já se na to tmavé dřevo zavřených dveří dívám o chvilku déle, než je nutné. Vybavuje se mi, co se tu odehrálo před pár hodinami.

Když se otočím ke Kentovi, úzkostlivě se přimknu k Danielovi. Hodlá snad Kent Danielovi vážně vyprávět, co se stalo v noci?