Jerome a já se vracíme o pár hodin později, po odpoledni plném odlehčené konverzace. Drželi jsme se při zemi, ani jeden z nás nechtěl otevírat to, co viselo ve vzduchu. Místo toho jsme se bavili hlavně o koních. Když vejdeme do domu, jsme příliš zabraní do smíchu, v rukou ještě zbytky mléčných koktejlů, než abychom si všimli Kenta, jak stojí na chodbě a upřeně na nás zírá.

Jerome si ho všimne prvn