V limuzíně na cestě domů panuje naprosté ticho. Kent sedí v zadním rohu auta u dveří, opírá si čelo o ruku a zírá na kolena. I když je klidný a tichý, cítím, jak z něj vyzařuje napětí – směs hněvu, úzkosti a ještě něčeho… snad odporu?

Nevím. Jsem příliš naštvaná a vyčerpaná, než abych na to přišla. Ale i tak ho pozorně sleduji a hledám nějaký signál ohledně jeho dalšího kroku.

Natalia, sedící vedl