Z překvapení se na Kenta dívám příliš dlouho a on nade mnou protočí oči, než se natáhne, aby dosáhl na světlo, jeho tělo se otře o to moje.

„Hej!“ vyštěknu a plácnu ho, až sebou trhne.

„Co?“ zeptá se a znovu na mě zamračeně pohlédne.

„Žádné dotýkání!“ řeknu a odtlačím ho zpátky na druhou stranu postele, která mi teď připadá příliš malá. „Na světlo dosáhnu sama!“

„No, zrovna jsi se k němu nechystal