Příliš brzy následujícího rána strážný udeří obuškem do mříží Kentovy cely, až Kent vyskočí ze spánku.

„Lippert,“ řekne strážný a zívne. „Návštěva.“

Kent vstane a přemýšlí, co se to kruciš děje. Neřekne ale ani slovo, protože ví, že se nemá ptát. Místo toho prostě vstane a jde ke dveřím, čeká, až mu je otevřou.

Krátká, tichá chůze zavede Kenta chodbou k výslechovým místnostem, a když si uvědomí, ž