Můj otec mě vede do malé přijímací místnosti hned vedle jídelny, zařízené pro takovéto krátké rozhovory. Usadíme se na pohovku, odkud stále vidíme většinu dění na večírku a odkud mám přímý výhled na Tristin, která na mě zlostně zírá, zatímco drží mou malou sestřičku na klíně. Romulus se k ní naklání a krade jí kousek čokolády z talíře, čehož si ona nevšimne nebo jí to nevadí.

Je příliš zaneprázdně