Ale nechává mě pokračovat.

„Tohle je moje, Kente,“ říkám tiše a spouštím ruku. „Jestli ti dovolím vzít vinu na sebe… bereš mi tím i mé přesvědčení, že tohle všechno byly mé volby, že tohle byly věci, které jsem udělala já. Od začátku jsi mi říkal, že jsem pěšák v téhle hře – a vím, že můj otec to cítil stejně –“

Vidím, jak Kentovi v tváři problikne vina, když si vzpomene, jak mi vysvětloval mé mís