Zasměju se, když mě Kent položí na mou stranu matrace a odstoupí, prohlíží si mě, jako bych snad mohla být zraněná nebo něco takového. I když je to trochu přehnané, je hezké, že se o mě tak stará.

"Jsi v pořádku?" zamumlá a strčí ruce do kapes.

"Jsem v pohodě," řeknu a nemůžu se přestat usmívat, když poplácám postel vedle sebe. "Pojď do postele."

"Za chvilku," zamumlá a pak se začne pohybovat po p