Dveře se zavřou a Kentovy kroky se opět rozezní místností. Během okamžiku je u dveří skříně, dívá se dolů na mě, na telefon v mé ruce.

Rychle se natáhne a stiskne tlačítko nahrávání na obrazovce, čímž ukončí nahrávání dřív, než mi vezme telefon z ruky a opatrně ho položí na nedalekou polici. Pak mi vezme tvář do dlaní a já vydechnu dlouhý, roztřesený dech.

„Věděl…věděl, že jsem tady?“ zeptám se a