Ústa se mi otevřou dokořán, když se dívám střídavě na Kenta a Jeroma – snažím se zpracovat jejich nedostatek šoku, Jerome sklání hlavu a na tváři má modřinu –

A najednou do sebe zapadnou všechny dílky skládačky.

„Počkejte,“ říkám, narovnávám se a prudce se odtahuji od táty. „Vy – myslíte to vážně?!“ Zhluboka a roztřeseně se nadechnu, očima nejprve spočinu na Jeromovi a pak přejdu na Kenta a Daniel