Kent a já si ještě pár minut v tichosti sedíme na posteli, hladíme štěně a upřímně se jeden druhého ptáme, jak se cítíme – ujišťujeme se, že se cítíme dobře a jsme připravení na to, co přijde.

A co zbytek noci?

Je mnohem, mnohem rušnější, než jsem čekala. Upřímně, člověk by si myslel, že noc po únosu se spokojíte s tím, že se schoulíte v posteli a budete relaxovat, šťastní, že jste doma, ale s tím