Marcusi.

Cokoliv pro mého syna. Přesně to jsem Ianovi řekl, když mě žádal o práci pro svou přítelkyni.

Neúprosný déšť, valící se v mohutných proudech, způsobil, že ráno bylo k nepřežití. Všechno, co se týkalo dnešního provozu, záviselo na tom, abych se dostal do kanceláře včas.

V žádném případě nevyjedu, ani se nenechám vézt v takové průtrži mračen. Chvíli jsem počkal a požádal svou zástupnou sekretářku, aby vše posunula o dvě hodiny. Začnu o dvě hodiny později a skončím o dvě hodiny později.

Asi po hodině jsem zaslechl příjezd svého řidiče a usoudil jsem, že se počasí snad umoudřilo. Vystoupil jsem tedy do lehkého mrholení a nastoupil do čekajícího vozu.

"Dobré ráno, Marcusi. Zdá se, že vám dnes počasí přeje," poznamenal Thomas se svým typickým humorem.

"Hmm, zrádnějšího přítele aby člověk pohledal. Nezbývá než doufat, že se do kanceláře dostanu včas, navzdory jeho podlým kouskům," odvětím, nastoupím do auta a vytáhnu telefon, abych zahájil ranní hovory.

První na řadě by byla moje sekretářka, ale od té doby, co se vdala a odstěhovala, jsem nenašel nikoho, kdo by byl tak ochotný nebo tak talentovaný, aby se staral o mé každodenní potřeby.

Ze všech náhradnic, které jsem zkoušel, vydržely déle než týden jen dvě. Zbytek to zvládl den nebo dva, pak začal nebezpečně zaostávat a nakonec práskl dveřmi. Ta poslední odešla v slzách a nazvala mě otrokářem.

Už asi tři měsíce jsem bez pořádné sekretářky a začínám být opravdu vyčerpaný, když musím všechnu práci dělat sám.

Ale Ianův včerejší telefonát ve mně vzbudil naději – něco o tom, že potřebuje práci pro svou přítelkyni.

Ten kluk vždycky dostane, co chce, a tentokrát doufám, že ta, kterou přivede, bude stát za tu chválu, kterou na ni pěje. Samozřejmě, zaměstnávám ji jako laskavost pro něj, ale část mě touží po tom, aby ta noční můra s hledáním sekretářky konečně skončila.

Doprava nebyla nijak hustá, takže jsem se do kanceláře dostal poměrně brzy po odjezdu z domu. Rovnou do výtahu a nahoru do mé kanceláře. Není čas ztrácet čas. Požádal jsem zástupkyni, aby zavolala kohokoli, kdo je k dispozici, abych se mohl pustit do práce. A prvním bodem na programu byla moje nová sekretářka.

Dveře se otevřely a pohled mi padl na její nohy. Černá minisukně v kombinaci s průsvitnou halenkou.

Nebyl to přesně ten typ oblečení, jaký bych u své nové sekretářky očekával, ale vešla dovnitř s neuvěřitelnou sebedůvěrou. Pohled mi sklouzl výš a zachytil úsměv na její tváři.

Je to ona.

Ta dívka, kterou jsem před pár dny našel opilou v baru.

Díval jsem se na ni a ona na mě, a přemýšlel jsem, jestli tenhle den nebyl stvořený jen pro mě. Jenže ona nebyla příliš šokovaná, když mě viděla. Vlastně se na mě dívala s vědomým výrazem.

"Jsi ta dívka, o které Ian říkal, že by se hodila na tu pozici?"

"Na jakou pozici?" zeptala se a oči se jí rozzářily. Vypadala ještě krásnější a zářivější.

Všechna ta krása, ale já jsem si zachoval kamennou tvář. "Ty nevíš, proč jsi tady?"

"Vím," odpověděla spěšně, jako by se snažila udělat dobrý první dojem. Jenže tohle už by byl druhý dojem, poté co se mě pokusila dostat do postele.

"Takže?"

"Jsem," řekla s nervózním úsměvem.

"Podívej se na mě," řekl jsem, konečně připravený si to vyříkat. "To, co se stalo té noci, neovlivní výsledek tohohle pohovoru, pokud to nedovolíš. Můžeme si o tom promluvit později, ale teď chci vědět, proč bys měla být tou nejlepší sekretářkou, jakou jsem kdy měl."

Zdálo se, že se trochu uvolnila. Je sebevědomá a myslím, že jsem ji trochu vyprovokoval.

"Dva důvody, pane Hillsi," začala. "Oba jsou hodnoty, na kterých jste vybudoval tuhle společnost: loajalita a tvrdá práce. Obě tyhle hodnoty jsou stejné, na kterých jsem postavila svůj život a každodenní existenci."

"A jak to ověřím?"

"Za prvé, jsem celý život sirotek, a přesto studuji na vysoké škole a sama si platím školné."

"Hmmm."

Odmlčela se, aby si promyslela další argument. "A neřekla jsem Ianovi o našem setkání."

"Sotva se dá mluvit o setkání."

"Přijela jsem domů, úplně opilá, ve vašem autě. Každý si dokáže představit, co by si pomyslel majetnický muž jako Ian."

Je docela chytrá, to se jí musí nechat. Ale proč by Ian žárlil?

Při pohledu na ni od kolen až k obličeji mi to hned došlo.

"Takže ty jsi jeho přítelkyně, že?"

"Ano."

A můj syn má opět důkaz o své skrblické povaze v očích další dívky.

"Neříkáš si o to, aby ti koupil oblečení?" Nechtěl jsem, aby to vyznělo povýšeně, ale je dobré to vědět.

"Raději jsem nezávislá, pane."

Nezkušená.

Tak to znělo, a i když se Ian snaží chovat jako dospělý chlap, je smutné, jak jejich vztah ve skutečnosti vypadá.

"Nebudeš moje sekretářka v takovém ošuntělém oblečení. Musím si udržet určitou úroveň."

Požádal jsem zástupkyni, aby zrušila zbytek mého dopoledního programu, a ona překvapeně zvedla obočí.

"Smím se zeptat proč, pane?"

"Protože ti musíme sehnat lepší oblečení. Zítra začneš pracovat a budeš se oblékat pořádně."

* * *

Stál jsem pár metrů za ní a sledoval, jak se širokým úsměvem prohlíží stojan s oblečením. Bylo očividné, že na to není zvyklá. Stál jsem v tichém úžasu a hlavou se mi honily různé otázky. Pokud je ve vztahu s Ianem, proč byla v klubu? A nejen to – dost opilá na to, aby flirtovala.

Jako by cítila, že ji někdo pozoruje, zvedla pohled od stojanu a otočila se ke mně. "Ehm… tohle."

Lehce jsem přikývl.

Když se ke mně přiblížila, zaplavila mě neutuchající touha zjistit, co se stalo, a nemohl jsem se ubránit. "Co tě tak zničilo, že jsi skončila v klubu tak opilá?"

Upřeně se na mě zadívala. "Ehm… nic vážného. Jen škola a… byla jsem ve stresu a potřebovala jsem se odreagovat."

Poznám, když mi někdo lže, a tahle dívka, která je o patnáct let mladší než já, právě desetkrát zamrkala během osmi sekund.

"Byl to on?" zeptal jsem se a na chvíli jsem se odmlčel, abych si prohlédl její tvář. "Můžu mu pomoct dát mu lekci."