Hlasitý skřípot telefonu mě přerušil uprostřed věty – díky, Austine.

Usmála jsem se, i když mi do smíchu moc nebylo: „Austine, tvá matka se na mě vždycky dívala spatra. Myslela si, že pro tebe nejsem dost dobrá.“

„Teď, když jsme se rozešli, můžeš konečně být s Rosemary. Přeju vám oběma šťastné manželství. A už mi nikdy nevolej.“

S tím jsem típla hovor. Amanda mě nikdy neměla ráda. Podle ní byla moje rodina příliš obyčejná a mámina situace pro ni představovala jenom přítěž.

V jejích očích jsem byla nula, ale se svatbou s tebou nakonec neochotně souhlasila, protože jsem byla do Austina až po uši.

Stejně mě ale neustále shazovala a ponižovala, kdykoli jsi byl poblíž.

Snažila jsem se držet zpátky, nechtěla jsem s ní mít problémy. Přece jen to byla tvoje máma a mělo jít o tebe a o mě.

Netušila jsem, že jsem pro ně jenom snadný terč.

Rosemary se k ní přidala a roznášela o mně lži. Připadalo mi, jako by si myslely, že zbytečně hysterčím, jenom proto, že je nemocná a já jí musím splnit každé přání.

Kdykoli se mi něco líbilo, bez mrknutí oka jsem jí to dala. Nejdřív to byly jenom šperky, oblečení a kabelky – věci, které pro mě tolik neznamenaly, i když jsem za ně utratila majlant.

Přece jen byla pro Austina jako mladší sestra.

Později mi ale došlo, že nejde jenom o moje věci. Chtěla i Austina.

A on mi lhal, tajil to přede mnou. O svátcích mi dával jenom to nejnutnější, zatímco Rosemary se objevovala v ty nejdůležitější dny a snažila se dokázat, že má přednost.

Už jsem téhle nekonečné soutěže měla plné zuby. Nechtěla jsem tu hru dál hrát.

„Laurel, co tady děláš?“ Vzhlédla jsem a uviděla tetu Bonnie. Ve tváři se jí mísilo překvapení a starost a oči měla lehce zarudlé.

„Teto Bonnie, jak je mámě?“ Usmála jsem se a objala ji kolem ramen, snažila jsem se to odlehčit.

„Máma je v pořádku,“ odpověděla Bonnie a zamračila se. Naklonila se ke mně a tiše se zeptala: „Je pravda, co říkala máma? Že jste se s Austinem rozešli?“

Přikývla jsem.

„Ty si děláš srandu? Austin je pohledný a má dokonalé rodinné zázemí. Co na něm není k líbání?“ Bonnie zvedla obočí a upřeně se na mě zadívala, jako by mi chtěla číst myšlenky.

Mlčela jsem, a tak stiskla rty k sobě a pokračovala: „Nechal tě?“

„Ne.“

Bonnie se zarazila a frustrovaně mě zatáhla za ruku. „Tak proč jste se rozešli? Pohádali jste se? Nemůžeš si takhle nechat rozchod pro sebe – chlapy to pak přestane bavit poslouchat.“

Věděla jsem, že když s pravdou ven nepůjdu, nenechá mě být. Chvíli jsem váhala, pak jsem odemkla telefon a podala jí ho.

Bonnie se dívala na video a po chvíli se najednou sesunula k zemi a nekontrolovatelně se rozplakala.

„Teto Bonnie, neplač. Bude to vypadat, jako bych tady byla za padoucha,“ řekla jsem a rychle ji zvedla. Snažila jsem se zachovat klid.

„Udělala jsi dobře. Nepotřebujeme chlapy, co ubližujou ženským!“ Bonnie vstala, otřela si oči a jemně se dotkla mé tváře. „Kdyby tu byl tvůj táta, nikdy by ti to nedopustil.“

Zmínka o tátovi ve mně vyvolala vlnu emocí – frustraci smíšenou se smutkem. Zhluboka jsem se nadechla a tiše řekla: „Teto Bonnie, prosím tě, neříkej mámě o tom videu.“

„Chápu. Já se o mámu postarám a ten rozchod jí vysvětlím,“ řekla.

Přikývla jsem. S Bonnieinou podporou se mi nesmírně ulevilo.

Když jsem vešla na pokoj, okamžitě mě zasáhl pohled na mou bledou, nemocnou mámu, jak leží na posteli. Nemohla jsem se zbavit pocitu viny, který se mi vkrádal pod kůži.

S Austinem jsem byla celých šest let. Kromě pár rychlých návštěv o svátcích jsem doma moc času nestrávila.

„Laurel? Co tě sem přivádí?“ Mámin obličej se rozzářil, jakmile mě uviděla, a rychle se posadila.

Pospíchala jsem k ní, abych jí pomohla, a jemně jsem ji objala. „Mami, jsem doma. Tentokrát už nikam neodjedu.“

Chvíli se na mě nevěřícně dívala. „Ty už vážně nikam nepůjdeš?“

Přikývla jsem a stále ji držela za ramena. „Co, už mě nechceš?“

„Vy jste se s Austinem fakt rozešli?“ Mámě se zamračilo obočí a našpulila rty. „Myslela jsem, že se chystáte vzít. Co se děje?“

„Klid, jo? Jestli se brzy neuzdravíš, budeš mít Laurel na krku, ať chceš, nebo ne,“ vložila se do toho Bonnie.

Máma zamračila oči na Bonnie a pak zpátky na mě. „No vážně, co se stalo? Proč jste se rozešli?“

Vytáhla zpod polštáře pilulku na srdce a spolkla ji. Její nesouhlasný pohled zesílil. Chvíli jsem váhala a pak se hořce zasmála. „No, víš, zamilovala jsem se do někoho jinýho.“

Bonnie v šoku vyplivla pití.

Máma málem vyletěla z kůže. „Laurel, jak jsi to mohla udělat?“

Bez rozpaků jsem se ušklíbla: „Mami, takový věci se nedaj vynutit. Jak dospíváme, mění se nám priority. Chci říct, že při hledání partnera se nemůžeme spokojit s málem. To by byla chyba pro všechny zúčastněný.“

Mámina slova zasáhla a chytila se za hruď. Zírala na mě se směsí hněvu a obav.

„Dobře, dobře, už ji nenaštvávejme,“ vložila se do toho Bonnie a odtáhla mě stranou. „Laurel, musíš něco sníst. Nemůžeš tady pořád tlachat a mámě tím kazit chuť k jídlu.“

Otřela jsem si pusu a podívala se na mámu. Oči měla opuchlé ze všech těch emocí, kterýma jsem ji zasypala.

Napůl jsem se na ni usmála a zavtipkovala: „Mami, celej den jsem nic nejedla, co kdybych si nejdřív něco dala? Ty si dej na chvíli oraz.“

S tím jsem se trochu naštvaně vyřítila ven. Jakmile jsem vyšla z nemocničního pokoje, úlevně jsem si vydechla.

V tu chvíli mi zavrněl telefon. Když jsem viděla, kdo volá, rychle jsem hovor přijala.

„Počkej, ty to myslíš vážně? Fakt jste se rozešli?“ V hlase Angely Adamsové jsem slyšela naprostou nevěř.

„Jo. Prodala jsem dům, právě jsem vystoupila z letadla a teď se potloukám v nemocnici s…“ začala jsem.

„Áááááá!“ Z telefonu se ozval nadšený Angelin jekot, až jsem nadskočila. „Laurel, plánuješ se usadit natrvalo?“

„Přesně tak! Takže kdy mi domluvíš to rande naslepo? Pospěš si, nebo budu muset vzít zpět tu svou výmluvu.“

Angela se odmlčela. Zněla trochu podezřívavě. „Jakou výmluvu?“

„Řekla jsem všem, že jsem se rozešla, protože jsem se zamilovala do někoho jinýho.“

„Věř mi, Laurel, jakmile toho chlapa uvidíš, zapomeneš na všechny svoje starosti.“

Její sebejistota mě rozesmála. „Fajn, beru to.“

„Tak to zařídíme ještě dneska večer! Všechno pro tebe připravím.“