Vrátil jsem se do pokoje a zavřel oči, ale spánek se kamsi vytratil.

Dlouze jsem si povzdychla a lehce přejela prstem po jizvě na zápěstí.

To slabé bodnutí nestálo za řeč.

Vždyť zranění z dětství byla tak běžná jako dýchání.

Matka mi nikdy nedovolila se bránit, takže jsem to vždycky schytávala já.

Často jsem se vracela domů s modřinami a babička se při pohledu na ně vždycky zamračila starostmi.

Pa