Alex natáhl ruku a jemně mě sevřel za zápěstí, jeho tmavé, pronikavé oči na mě upřely chladný pohled bez emocí. Bylo to, jako bych byl jen pěšec, něco, co mohl snadno odhodit.

Ne, počkej – spíš jako hračka.

V minulosti bych bez váhání neváhal. Vzal bych peníze, odešel a nechal všechno za sebou. Není třeba se zamotávat do tohoto nepořádku.

Stejně to byla nevděčná práce a kdo ví – v příštím okamžiku