Pokaždé, když Angela zahlédla Quinna, byl samá modřina a šrám, jeho tělo živoucí připomínkou bolesti, kterou snášel.

Quinn odešel ze základky ještě jako kluk. Ne že by byl hloupý, ale musel makat, aby uživil rodinu. A k tomu se starat o nemocného mladšího brášku. A den co den snášet rány od toho bastarda, co mu byl otcem.

Byl čas, kdy jsme Quinnovi všichni záviděli. Měl mámu, tátu i malého brášku.