**Tristanův pohled**

Tíha mahagonových dveří za mnou zasténala, když jsem vstoupil do velkého auditoria, vzduch byl prosycen očekáváním a slabou vůní leštěného dřeva a starého sametu. Reflektory byly ztlumené, vrhaly na pódium nízkou, jantarovou záři, kde se orchestr už shromažďoval a ladil své nástroje. Tiché šumění se odráželo od klenutého stropu a občasný tón z houslí nebo dechového nástroje se