*Olivia*

V žaludku mi narůstal pocit hrůzy, když jsem viděla, jak Giovaniho tvář zchladla. V očích mu plál hněv, jak se sháněl po oblečení, které odhodil na podlahu.

„Giovani?“ zeptala jsem se váhavě, když si narychlo oblékal kalhoty a zapínal si je – jako by ho někdo honil v hororovém filmu. „Co se děje?“

Neodpověděl mi. Vlastně jsem si nebyla jistá, jestli mě vůbec slyšel, jak si přetahoval koši