*Giovani*

Jakmile jsem přemluvil Olivii zpět do jejího pokoje a zavřel za ní dveře, má tvář potemněla. Rozlíceně jsem se hnal chodbou, telefon v ruce, už jsem vytáčel Gabrieleho.

Nerad jsem se zdržoval, ale viděl jsem ten hrozný výraz, který Olivia měla. Byla šokovaná a plná viny a strachu o Dahlii, to bylo jasné každému.

Nechtěl jsem jí to ani říkat, ale byl jsem šokován tím, jak mi vyhrožovala.