*Olivie*

„Co tím myslíš, že je pryč? Kdo?“

Hanba se mi ovívala kolem hrdla jako ruka kolem průdušnice a každý roztřesený dech ústy připadal, jako bych spolykala stovku žiletek. Slyšela jsem Giův strach, jak zrcadlil ten můj, a dusila jsem se slinami, neschopná vyslovit další slova, která jsem si ani nechtěla přiznat.

Byla jsem jeho matka. Jak se něco takového mohlo stát pod mým dohledem? Před pár