„Má drahá Charlotte!“ zvolala Jolanda, která s nimi také přišla, už to nemohla vydržet a přiběhla k ní.

Objala Charlotte a plakala: „Nebuď taková. Všichni jsou mrtví!“

Charlotte zamrzla.

Rozšířila oči tak moc, až jí málem vypadly z důlků, pak si přiložila prst k ústům, aby Jolandu utišila, a zašeptala: „Pšššt! Mami, slyším, jak mě volají moje děti! Slyšela jsem to!“

Jolanda propukla v pláč.

<Vůbec