Charlotte se zarazila a její oči se upřely na malého chlapce.

V tu chvíli si nevšimla žádného rozdílu, vypadal stejně jako její děti.

<Není to člověk? Mohla by to být ta duše, o které pan Yearwood mluvil?>

Natáhla ruku a pohladila chlapce po hlavě.

Bylo to, jako by hladila své děti, nebyl v tom žádný rozdíl.

V tu chvíli se ten dotek zdál tak skutečný.

Charlotte tam stála jako zmrazená.

Po chvíli p