Vito byl z Lisiných slov stále zmatený. Přemýšlel o tom, ale na nic nepřicházel, a Lisa mu také nechtěla nijak pomoct. Nic neříkala, jen se na něj usmívala.

„Liso, co se mi snažíš říct?“ zeptal se jí Vito, ale ona se jen usmívala.

Vitovi se v tu chvíli honila hlavou jediná myšlenka, ale jakkoli o ní přemýšlel, nezdálo se mu to pravděpodobné.

„Liso, miláčku, pomůžeš mi trochu? Jsem úplně ztracený.