„Cassandro, jak jsi mi to mohla udělat? Jak jsi mě mohla takhle zranit?“ Hlas Yulissy Yatesové se chvěl pláčem.

Už dva dlouhé roky snášela Cassandra Yatesová pokrytecký hlas své údajné mladší sestry.

Cassandra měla pocit, že její život po dovršení osmnácti let byl prakticky jen jeden krutý vtip.

‚Zranit tě?‘ pomyslela si Cassandra.

Popravdě řečeno si upřímně přála, aby Yulisse skutečně ublížila, protože jen tak by mohla utišit muka, která musela tyto dva roky snášet.

Jejich nejstarší bratr, Leonardo Yates, jí uštědřil opovržlivý kopanec, kterým poslal Cassandru k zemi. „Nemám takovou zákeřnou sestru, jako jsi ty. Yulissa je má jediná sestra. Ty! Toho! Nejsi! Hodna!“

Frederick Yates, jejich druhý starší bratr, sevřel Cassandru pod krkem. „Kdo ti dal tu drzost šikanovat Lisu? Zdá se, že už tě život omrzel!“

Jasper Yates, třetí starší bratr, vstříkl Cassandře do žíly silnou drogu, která desetinásobně zesilovala bolest, jakou je člověk schopen snést. „Vzhledem k tomu, že ses odvážila ublížit mé sestře, zaplatíš za to desetinásobně!“

Yohannes Yates, čtvrtý starší bratr, se zdržel toho, aby na Cassandru vztáhl ruku. Místo toho ji pozoroval lhostejným pohledem, jako by sledoval kus odporného odpadu. „Jestli se Lise něco stane, postarám se, abys za to zaplatila životem!“

Matthew Yates, pátý starší bratr, rozpoutal smršť úderů a kopanců do Cassandry, která ležela na zemi. „Ty máš vážně přání zemřít. Jak se opovažuješ šikanovat malou princeznu naší rodiny? Jestli chceš umřít, stačí říct! Splním ti to!“

Šestý starší bratr, Raymond Yates, třímal v ruce vojenský nůž, kterým přeťal šlachy na Cassandřině ruce, a poté ji zasypal sérií úderů do břicha. „Yulissa je jediná milovaná dcera rodiny Yatesových. Ty jsi jen bezcenný odpad, který se snaží zaujmout její místo!“

Cassandra stoicky nechala krev stékat z koutku úst, zatímco z přeťatých šlach na ruce jí krev prýštila bez ustání.

Ve vzduchu visela těžká ironie.

Cassandra, biologická dcera rodiny Yatesových, byla v této situaci jednoznačně skutečnou obětí. Role se však nevysvětlitelně obrátily a oni ji vnímali jako pachatele.

Když ji poprvé přivedli domů, slíbili, že zajistí rovné zacházení oběma sestrám, a ujistili ji, že mohou všichni žít v míru pod jednou střechou.

Pravda však byla taková – Yulissa zůstala vytouženým miláčkem rodiny, zatímco Cassandra musela v tichosti snášet úzkost a trýznění.

Nikdy nemohlo dojít k rovnému zacházení, když všichni členové rodiny nadržovali Yulisse.

Ani jedinkrát se pokrevní bratři Cassandry nepostavili na její stranu.

Kdykoli Yulissa uronila slzu, její biologičtí rodiče, Benjamin a Miranda Yatesovi, svalili vinu přímo na Cassandru. Trvali na tom, že je Cassandra vůči Yulisse netolerantní, a opakovali, že Cassandřina cesta k přežití může být zajištěna pouze tehdy, pokud bude mít Yulissa lepší život.

Šest bratrů, z nichž všichni byli vůči Cassandře lhostejní, se k Yulisse chovalo jako ke vzácnému pokladu, zatímco s Cassandrou, svou skutečnou biologickou sestrou, zacházeli jako se špínou.

‚Cassandro, ach Cassandro! Tak tohle je ta rodinná láska, po které jsi osmnáct let toužila? Stojí to za to? Opustila jsi všechno jen proto, aby tě tahle banda pijavic považovala za odpad. Stojí za to kvůli nim ztratit sama sebe?‘ hloubala Cassandra.

Cassandra přemohla bolest a pomalu se postavila na nohy.

„Ááá! Cassandro, prosím, neubližuj mi! Omlouvám se!“ ječela Yulissa hrůzou, jako by ji už jen to, že se Cassandra postavila, ohrožovalo na životě.

Ačkoliv Cassandra, shrbená a zbitá, ani nezvedla ruku, Yulissa jí vrazila nůž do hrudi.

Cassandra nevěřícně zírala na nůž ve své hrudi a pak zvedla hlavu, aby se podívala na Yulissu.

„Cassandro, ááá, promiň! Promiň! Nechtěla jsem to udělat,“ vykřikla Yulissa vyděšeně. Dokonce ve spěchu nůž vytáhla a v panice ho odhodila na zem.

Cassandra už neměla sílu stát a zhroutila se.

Jejích šest biologických bratrů na ni však jen pohrdavě pohlédlo.

Opovržlivými tóny ji proklínali a říkali, že by měla raději zemřít jinde, protože jinak jim přinese smůlu.

Nakonec, přesně jak doufali, Cassandra podlehla zraněním způsobeným touto zrádnou rodinou.

Leonardo jen chladně pronesl: „Je lepší, že je mrtvá. Nechte někoho, ať ji hodí do hor vlkům. Uvidíme, jestli se ještě někdy odváží ublížit Lise.“

S těmi slovy byla Cassandřina mrtvola odtažena podřízeným hluboko do hor.

„Slečno Yatesová, nechci to dělat, ale jsem jen zaměstnanec. Až dorazíte do podsvětí, odhoďte všechny vzpomínky na tento život a nechte se znovuzrodit. Opravdu jste si vytrpěla příliš mnoho. Modlím se, abyste se v příštím životě narodila do rodiny, která vás bude skutečně milovat.“

Místo aby ji podřízený hodil do vlčího doupěte, vykopal na odlehlém místě jámu.

„Slečno Yatesová, okolnosti jsou těžké, takže se vám neodvažuji připravit rakev. Mohu vás pohřbít jen prostě. Pokud bude štěstí na vaší straně, možná si někdo pro vaše tělo přijde.“