V rezidenci Yatesových sedělo několik lidí v obývacím pokoji a s obavami obklopovali Yulissu.

Bylo to proto, že Yulissa se znovu rozplakala.

„Je to všechno moje vina. K-Kdybych se odstěhovala dřív, Cassandra by tohle neudělala. Vyčítám si to. Ale prostě nesnesu odloučení od rodičů a bratrů. Proč je na mě Cassandra tak naštvaná?“ plakala Yulissa žalostně.

Nečekala, že Cassandra bude tak rozhodná.

‚Ale Cassandro, nemysli si, že si tímhle získáš přízeň našich rodičů a bratrů! Milují jen mě! Prostě ze sebe děláš blázna!‘ vysmívala se jí v duchu.

„Liso, neplakej. Bolí mě vidět tě v slzách,“ řekla Miranda a její tvář byla plná zármutku.

‚Lisa je tak chápavá. Kéž by tak byla mou biologickou dcerou! Ta zatracená Cassandra je naprostá nevděčnice! Už toho mám s ní dost!‘ pomyslela si.

„Liso, ty jsi naše sestra. Už neříkej nic o stěhování. Cassandra jen dělala povyk, aby přitáhla pozornost.“ Leonardo ji utěšoval, srdce ho bolelo při pohledu na Yulissinu plačící tvář.

Zároveň byl krajně nespokojený s Cassandřiným chováním dnes večer.

‚Jak se opovažuje, sestra, která byla pryč osmnáct let... Ne, ona není naše sestra. Jak se opovažuje snažit se získat naši pozornost? Dokonce rozplakala Lisu. Ta holka si vážně zaslouží dostat lekci! Jakmile se vrátí, musím ji na týden zavřít a donutit ji změnit povahu. Opravdu zachází příliš daleko! Naprosto nevychovaná!‘ uvažoval.

„Přesně tak, Liso. Neboj se. Někdo jako ona se určitě vrátí co nevidět. Ona naši rodinu neopustí,“ řekl náhle Yohannes a ujišťoval ji.

Jako dospívající hudebník a uznávaný houslista získal Yohannes řadu ocenění. V současné době byl na světovém turné a připravoval se na Mezinárodní hudební soutěž Camille.

Teprve až se stane vítězem této soutěže, budou jeho schopnosti uznány světem.

Yohannes zcela věřil, že rodina Yatesových poskytla Cassandře dobrý život a ona teď jen dělá rozruch, aby si vyžádala jejich pozornost poté, co byla svědkem náklonnosti, kterou chovali k Yulisse.

Byl přesvědčen, že se Cassandra vrátí s omluvou, až ji budou dva dny ignorovat.

„Opravdu se Cassandra vrátí? Leo, lžeš mi?“ Yulissa se na Leonarda dívala s očekáváním.

Její pohled Leonardovi téměř roztavil srdce.

‚Lisa je tak úžasná sestřička. Cassandra vážně nezná své místo. Kdyby dokázala Lise projevovat stejnou lásku jako my, neměli bychom problém ji přijmout jako sestru. Ale ona je taková nevděčnice, toužící po lásce, která jí nepatří,‘ dumal.

Mezitím se Yulissa v duchu uchechtla: ‚Vrátí se? Nejlepší by bylo, kdyby se už nikdy nevrátila. Jen já, Yulissa Yatesová, si zasloužím být dcerou rodiny Yatesových.‘

„Ona se vrátí. Až to udělá, donutíme ji, aby se ti omluvila,“ utěšoval Yulissu měkce Jasper.

Se svou malou sestřičkou měl vždy spoustu trpělivosti.

Když to Yulissa slyšela, usmála se přes slzy a roztomile přikývla.

„Jsem ráda, že se vrátí,“ řekla.

Nedlouho poté přišel podat hlášení Robert Zahn, majordomus.

„Pane a paní Yatesovi, venku je muž, který tvrdí, že ho poslala slečna Cassandra Yatesová...“ odmlčel se a v duchu dodal „aby doručil peníze“.

Robert měl pocit, že rodina Yatesových je vůči Cassandře příliš tvrdá.

Byli příliš bezcitní ke své vlastní krvi. Kdysi si myslel, že bratři Yatesovi jsou všichni výjimeční a vynikající jedinci, takže pro něj byl šok zjistit, jak krutí dokážou být k dívce.

Benjamina se protáhl obličej. Pomyslel si: ‚O jaký žert se ten spratek pokouší teď?‘

„Pusťte ho dovnitř,“ řekl Benjamin.

‚Právě včas. Nechám toho muže informovat Cassandru, ať okamžitě maže domů, až skončí s těmi svými hysterickými výstupy!‘ zvažoval.

„Ano, pane Yatesi,“ odpověděl Robert.

Brzy někdo vstoupil.

Návštěvník byl nesmírně kultivovaný muž oblečený ve smokingu připomínajícím oděv elegantního majordoma, díky čemuž vypadal vznešeně. Jeho rysy v obličeji byly také velmi výrazné; nepochybně to byl pohledný mladík.

„Pane a paní Yatesovi, byl jsem pověřen slečnou Cassandrou Yatesovou, abych vám doručil dvouměsíční náklady na ubytování a stravu, o kterých se zmínila na večírku. Je to celkem 12 000 dolarů v hotovosti. Navíc, jako gesto vděčnosti vaší rodině za to, že jste se o ni během těchto dvou měsíců starali, vám nabízí dar ve výši 8 000 dolarů.“

Návštěvník se poté formálně a zdvořile uklonil, dodržuje etiketu kultivovaného gentlemana.

Benjamina otrávil mužův věcný tón.

„Nesmysl! Je to naše dcera. Jak se opovažuje mluvit o přerušení styků s námi? Řekněte jí, ať okamžitě maže zpátky sem!“ zařval Benjamin, tvář zkřivenou hněvem, když pohlédl na 20 000 dolarů v hotovosti, které návštěvník držel. Vnímal to jako nehoráznou urážku.

Muž si zachoval zdvořilý úsměv. „Pokud je mi známo, vaše rodina nepřiznala identitu slečny Cassandry Yatesové, tak jak může být považována za vaši dceru?“

Pokračoval: „Podle ní jste jí během jejího dvouměsíčního pobytu v rezidenci Yatesových vy ani paní Yatesová nedali ani cent kapesného, takže neměla žádné další výdaje. Většina jejích jídel se skládala ze zbytků od pomocného personálu a nikdy nebyla obsloužena u hlavního jídelního stolu. To znamená, že kvalita jídla, které zde měla, nebyla valná. Co se týče ubytování, bydlela v kumbálu, který měl méně než devět metrů čtverečních, ale bylo to alespoň chráněné místo. Proto slečna Cassandra Yatesová používá pro svůj výpočet tržní standard tříhvězdičkových hotelů – 120 dolarů denně za ubytování a 80 dolarů denně za stravu. Věřím, že je to přiměřená částka.“

Návštěvník položil 20 000 dolarů v hotovosti na konferenční stolek před nimi a otočil se k odchodu.

Najednou ho však něco napadlo a ohlédl se zpět na rodinu Yatesových. „A nakonec, slečna Cassandra Yatesová má spoustu lidí, kteří ji milují. Jelikož vám na ní nezáleží, mnoho jiných by vaši práci rádo převzalo. Jen se ujistěte, že toho v budoucnu nebudete litovat.“

Po těch slovech okamžitě odešel.

Benjamin byl tak zuřivý, že smetl těch 20 000 dolarů z konferenčního stolku na zem, a Leonardovy oči hořely hněvem.

‚Ta zatracená holka! Jak se opovažuje ponižovat naši rodinu penězi? Myslí si, že rezidence Yatesových je nějaké místo, kam může přicházet a odcházet, jak se jí zlíbí?‘ mysleli si.

„Cassandra je z venkova. Jak by mohla mít 20 000 dolarů? Mohlo by to být tím, že... slyšela jsem od spolužáků, že existují lidé ve společnosti, kteří by pro peníze...“

Yulissa zmlkla, její slova zůstala nedořčena, ale domýšliví muži z rodiny Yatesových už ve svých myslích začali spekulovat.

‚Cassandra je opravdu ostuda! Jak mohla tam venku dělat takové nechutné věci? Až se vrátí, musíme jí dát lekci!‘ přísahali si.

V nemocnici Jeremiah zručně obvázal Cassandřinu ránu a dokonce to pečlivě završil velkou mašlí.

„Hotovo. Pár dní to nevystavuj studené vodě,“ nařídil Jeremiah.

„To mi nemusíš říkat.“ Cassandra obrátila oči v sloup.

Tohle byla pro Cassandru rutina. Bylo zbytečné, aby jí to připomínal.

‚Ale můžu si sundat tu mašli? Vážně to hodně kazí mou image,‘ reptala v duchu.

„Kde budeš bydlet?“ zeptal se.

Cassandra měla na své jméno napsáno několik nemovitostí. Pokud by zůstaly i nadále prázdné, brzy by byly pokryty vrstvami prachu. ‚Jakmile se rozhodne, kde bude bydlet, zajdu tam na jídlo zdarma!‘ pomyslel si Jeremiah.

„Asi v Springmount Townhouse,“ řekla.

Springmount Townhouse se nacházel pohodlně v centru města, blízko její školy.

Cassandra, které bylo teprve osmnáct, už získala doktorát na různých špičkových univerzitách pod aliasem Elaine. Po shledání s rodinou Yatesových se však ochotně podřídila jejich uspořádání a zapsala se na elitní střední školu jako studentka dvanáctého ročníku.

V minulém životě, po zveřejnění výsledků SAT, Yulissa neuspěla. Naopak Cassandra se stala nejlepší studentkou ve městě Drieso se skóre 1574. Ale co udělala Yulissa?

Yulissa plakala a vinila Cassandřinu existenci za svůj špatný výkon u zkoušek. Prosila bratry o pomoc s tím, že nechce propásnout příležitost jít na vysokou školu.

Poté nechali Yulissu zaujmout Cassandřino místo a zapsat se na Univerzitu Juset s plným stipendiem.

V tomto novém životě byla Cassandra odhodlána získat zpět čest, kterou jí Yulissa ukradla.

‚Yulisso Yatesová, jen počkej a uvidíš, co jsem si pro tebe v tomto životě přichystala!‘ přísahala Cassandra rozhodně.