„Od této chvíle nemám já, Cassandra, s rodinou Yatesových z Driesa nic společného,“ prohlásila Cassandra hlasitě.

Tváře Benjamina a Mirandy byly extrémně zachmuřené, jak v duchu soptili: ‚Jak se opovažuje! To je absurdní!‘

„Páni, to je ale představení!“

„Jo. Z biologické dcery se stala adoptovaná dcera a zpřetrhala vazby s rodinou!“

„To je tak vtipné!“

„Pch! Myslíš, že můžeš odejít jen proto, že chceš? Táta a máma ti dali život. Jak jim to můžeš někdy splatit? Vážně si myslíš, že to můžeš vyrovnat pouhými dvanácti tisíci dolary?“ odfrkl si chladně Jasper.

Byl chloubou rodiny Yatesových, vysoce úspěšný mladý lékař, který obdržel několik ocenění.

Za jeho benevolentní fasádou se však skrývala zlověstná povaha vůči vlastní sestře.

„Ach, myslíš tím, že jim dlužím za to, že mě porodili? Ano, porodili mě, ale nikdy mě skutečně nepodporovali, takže jim toho moc nedlužím. Vážně si nemyslíš, že ty pouhé dva měsíce lze považovat za ‚výchovu‘, že ne?“ Cassandra se tvářila zděšeně, jako by rodina Yatesových byla virem.

Každý z nich byl zlý.

Nejlepším způsobem, jak potrestat zlé lidi, bylo být bezostyšnější než oni.

Aniž by jim dala šanci promluvit, Cassandra rychle vytáhla vojenský nůž a řízla se do zápěstí.

V mžiku jí ze zápěstí začala kapat krev.

„Ach!“ Yulissa a ostatní přítomní strachy vykřikli.

Cassandra však měla ve tváři zvrácený, morbidní výraz. S krvelačným úsměvem sledovala, jak jí krev stéká po zápěstí.

Jasperův výraz potemněl. Nikdy nečekal, že ho Cassandra na veřejnosti tak ztrapní.

„Splácím to, co dlužím, krví. Přísahám, že zpřetrhám veškeré vazby s rodinou Yatesových po zbytek svého života, počínaje okamžikem, kdy živá vykročím z rezidence Yatesových.“

Po těch slovech Cassandra rázně odešla.

V tomto domě pro ni nebylo nic důležitého.

Přišla do rezidence Yatesových sama, jen se dvěma sadami oblečení. Teď, když odcházela, si s sebou nemusela nic brát.

Rodina Yatesových jí nikdy nekoupila oblečení ani boty. V uplynulých dvou měsících dostávala Yulissa každý den drobné dárky, ale žádný z nich nebyl určen pro Cassandru.

Přišla s ničím, a tak také s ničím odejde.

Cassandra s odhodláním vyšla ven. I její odcházející silueta vykazovala náznak tvrdohlavosti.

„Na tomhle večírku už není nic, co by stálo za vidění. Pojďme.“

„Jo, je to taková nuda. Dokonce i v seriálech se ti rodiče dokážou chovat ke dvěma dívkám spravedlivě, i když nepoznají, která je jejich skutečná dcera.“

„Kámo, máš úplnou pravdu.“

„Podvodnice úspěšně přebírá vládu! To musí být zítřejší titulky.“

„Slečna Yulissa Yatesová je opravdu výjimečná. Každý se zdravým rozumem by si vybral ji.“

„Ach, podívejme, máme mezi sebou nějaké Yulissiny obdivovatele! Yulissa má docela pověst, že je afektovaná, a nemůžu uvěřit, že ti muži nedokážou prohlédnout její fasádu.“

„Ale no tak. To se mužům líbí!“

Na straně banketního sálu pozoroval každý Cassandřin krok muž s neproniknutelným pohledem.

Když viděl, jak si podřízla zápěstí, pocítil nepřekonatelné nutkání vyrazit a ochránit ji.

Přesto to nutkání násilím potlačil.

Byl čas, aby se Cassandra naučila dospět.

I kdyby cena byla obrovská, musí dospět.

„Yannicku, ať ji někdo chrání, odvezte ji do nemocnice a zajistěte nejlepšího doktora,“ nařídil.

Nebyl to nikdo jiný než Kenneth Zelinski, impozantní postava proslulá v hlavním městě Drieso, který měl být jediným právoplatným dědicem rodiny Zelinských. Přesto se ocitl vržen vlastním otcem do podzemní bojové arény v zemi Atharia, ponechán napospas osudu.

O léta později, po svém návratu do Driesa, během měsíce rychle odstavil svého otce a hledal nelítostnou pomstu na těch, kteří mu ublížili.

Ačkoliv byl proslulý svou mazaností a krutostí, byl Kenneth nepopiratelně nejbohatším mužem v Driesu a dost možná v celé zemi i na celém světě.

„Ano, pane Zelinski!“

Yannick přikývl, otočil se a vyšel druhými dveřmi, sledujíc Cassandru.

Mezitím Cassandra vyšla z rezidence Yatesových.

Nadměrná ztráta krve způsobila, že vypadala trochu bledě.

Popadla telefon a vytočila číslo, které si pamatovala. „Jeremiahu, vyzvedni mě u rezidence Yatesových.“

Cassandra se tiše posadila na kamenný blok před sídlem a čekala, až pro ni Jeremiah přijede.

Yannick, předstírající, že ji nezná, zastavil autem před Cassandrou.

„Slečno Yatesová, nepotřebujete svézt?“ zeptal se.

„Ne, děkuji,“ odmítla Cassandra chladně.

V tu chvíli nevěřila nikomu, zvláště někomu mimo rezidenci Yatesových.

‚Pch. Rodina Yatesových musí mít zase něco za lubem,‘ hloubala.

V minulém životě Kennetha sotva viděla, natož Yannicka, který byl vždy s Kennethem. Bylo tedy pochopitelné, že Yannicka nepoznala.

Yannick nevěděl, co má dělat. Pokud Cassandra odmítne nastoupit do auta, nebude moci splnit úkol zadaný Kennethem.

O pár minut později zastavilo před Cassandrou křiklavě růžové Ferrari.

Když to Cassandra viděla, ztratila řeč.

‚To radši umřu na ztrátu krve, než abych nastoupila do tohohle auta,‘ pomyslela si.

„Co se stalo, Elaine? Snažíš se vzít si život podřezáním žil?“

Muž, který přijel, byl Jeremiah Lawson. Cassandra ho tenkrát našla mezi bezvládnými mrtvolami a zachránila mu život.

Před deseti lety probíhal ve vesnici Rootland, kde Cassandra žila, pokus na lidech. Děti byly odváděny a podrobovány nelidským experimentům. Poté, co zemřely, byla jejich těla házena do velkých jam v horách, aby je sežrala divoká zvěř.

Jeremiah byl jedním z těch dětí. Byl příliš slabý a po dvou injekcích experimentálních látek omdlel.

Poté, co byl hozen na hromadu mrtvých těl, šla Cassandra náhodou kolem jámy a lekla se toho děsivého pohledu.

Právě když chtěla utéct, Jeremiahovy prsty se pohnuly.

Cassandra byla od dětství nebojácná.

Když si všimla, že se Jeremiahovy prsty hýbou, vytáhla ho z hromady mrtvých těl a odnesla domů.

Po určité době léčby byly toxiny v Jeremiahově těle vyčištěny. Po dvou týdnech rekonvalescence konečně nabyl vědomí.

Po probuzení si toho ze své pohnuté minulosti moc nepamatoval a ani si pamatovat nechtěl. Proto strávil následujících deset let tím, že následoval Cassandru.

„Můžeš prosím přestat předpokládat to nejhorší? Dělej a odvez mě do nemocnice.“ Cassandřino krásné obočí se svraštilo. I když se nerozčílila, vyzařovala z ní zastrašující aura.

Jeremiah našpulil rty, pokrčil rameny a pomohl Cassandře do auta.

„Neměla jsi mi volat, dokud bys nezemřela, abych si mohl vyzvednout tvé tělo.“ Jeremiah zuřil při pomyšlení, že ho Cassandra nepovažovala za člena rodiny.

Před dvěma měsíci opustila všechno kvůli své takzvané rodině.

Jeremiah uvažoval: ‚Takže co se děje teď? Uvědomila si pravdu až poté, co jí ublížili?‘

„Jsi tak hlučný!“ Cassandra cítila bolest hlavy a chtěla, aby zmlkl.

Jeremiah ztratil slova.

‚Takže teď ani nemůžu vtipkovat o její chybě?‘ pomyslel si.

„Neboj se. Neumřeš, ani kdybys krvácela víc než takhle.“ Jeho způsob uklidňování byl otravný.

Cassandra uvažovala: ‚Co tím myslí, že neumřu?‘

„Já vím,“ řekla.

Cassandra odmítla s Jeremiahem komunikovat, tak se opřela a zavřela oči.

„Mimochodem, ať někdo později doručí rodině Yatesových 20 000 dolarů v hotovosti,“ dodala.

Cassandra věřila, že dalších 8 000 dolarů by jim mělo zavřít pusu.

„Proč?“ zeptal se.

„Abych zaplatila za jídlo a pokoj, které mi poskytli v uplynulých dvou měsících. Přerušuji s nimi styky,“ odpověděla Cassandra bez emocí.

Bez očekávání nebo naděje na příbuzenství už nebude cítit bolest.

Jednou ji zabili a ona nedovolí, aby se to stalo znovu.

„Promyslela sis to?“ zeptal se Jeremiah, když zastavil na červenou a otočil se k ní.

„Chceš, abych se vrátila k rodině Yatesových?“ zeptala se.

Myslela si: ‚To je nemožné, ne? Když jsem odcházela, pořád mě prosil, abych neodcházela. Mění teď názor?‘

Jeremiah okamžitě řekl: „Samozřejmě že ne. Rodina Yatesových je opovrženíhodná banda.“

Všichni to byli šmejdi, kteří nedokázali rozlišit, co je skutečné a co falešné.

V uplynulých dvou měsících sledoval Cassandřin život. Někdy chtěl zoufale vtrhnout do rezidence Yatesových a odvést ji pryč!

Nicméně Cassandra jasně řekla, že zpřetrhá vazby s kýmkoli, kdo se ji odváží rušit.

Jeremiah se tak snažil ze všech sil potlačit svůj hněv.

Naštěstí Cassandra nakonec dostala rozum.