Skandál propuká

Lottiino ráno začalo jako každé jiné – dokud nevstoupila do všemocné Nateovy kanceláře.

V momentě, kdy překročila práh, ji velmi rychle přivítala dusivá vlna vysokého napětí. Obvyklý štěbet se změnil. Už to nebyl ten živý hukot ambiciózní pracovní síly. Bylo to velmi odlišné – tlumené, ostré, zlomyslné a zabarvené pobavením a něčím krutým. Cítila se jako laciná děvka, co se vyspala se svým šéfem na služební cestě v Paříži – bože, jak patetické, ubohé a bolestivé.

Její podpatky klapaly o leštěnou podlahu, když si razila cestu ke svému stolu, ale zvuk byl pohlcen šepotem, který ji následoval jako stín. Skupina asistentek se shlukla poblíž odpočinkové místnosti a otáčela hlavy o tři sta šedesát stupňů, když procházela kolem. Jedna z nich, žena s perfektně upravenými blond vlasy, se naklonila, aby zašeptala. Vždycky jsem měla ten pocit, že má za lubem něco zlého, ale pletky se šéfem, to je tak hanebné, než propukla v smích – klesla tak nízko.

Lottiino žaludek se sevřel.

Něco bylo špatně.

Grace, jedna z mála spolupracovnic, se kterými si skutečně rozuměla, spěchala k jejímu stolu a vrazila jí do rukou bulvární plátek. „Lottie – počkej, počkej, počkej, viděla jsi tohle?“

Lottie se zamračila a pohlédla dolů. V momentě, kdy její oči spočinuly na křiklavém titulku, se jí srdce propadlo do kalhot.

„Tajná aféra miliardáře: Skrytá milenka Nathaniela Sterlinga odhalena!“

Svět se na chvíli naklonil.

Její prsty se třásly, když otočila stránku. Rozkládací strana byla plná rozmazaných, ale nezaměnitelných fotografií – ona a Nate na balkóně, jejich těla blízko sebe, jeho rty na jejích. Další ho ukazovala, jak jí svírá pas, oči temné něčím zjevným a nepopiratelným.

Na okamžik se jí zadrhl dech.

"Ne, ne, ne…" zašeptala.

Článek byl velmi brutální.

Anonymní zdroj tvrdí, že Lottie Morrisonová, lehká sekretářka nízké úrovně a zlatokopka, je zapletena do tajné aféry s nechvalně známým Nathanialem Sterlingem. Zdroje uvádějí, že využila svého postavení, aby se mu udržela nablízku pro své vlastní potěšení a prospěch, a zdá se, že se jí to konečně podařilo – alespoň prozatím.

Pokračovalo to dál a dál, spekulovalo se o jejich ‚vztahu‘, překrucovala se fakta, aby se hodila ke skandálu. Vykreslili ji jako nic víc než zoufalou děvku, která se sváděním propracovává nahoru.

Její kůže intenzivně pálila.

Ostrý smích prořízl omámení.

"Takže takhle se dostala k práci, mtchewww – jak patetické."

Lottiina hlava trhla vzhůru. Přes místnost stála skupina zaměstnanců poblíž kopírek a oči jim byly přilepené k telefonům. Jeden z nich, brunetka s drahými hodinkami, se ušklíbla.

"Chci říct, myslel si někdo, že se tam dostala díky svým schopnostem? Prosím tě."

Další žena se zahihňala. "Je mi jí líto. Sterlingovy ženy nikdy dlouho nevydrží, používá je a vyhazuje, jak se mu zlíbí – zdá se, že jí nikdo neporadil."

Lottiiny ruce se zatnuly v pěst.

Její nehty se zaryly do dlaní a uzemnily ji. Donutila se dýchat, stát zpříma, i když se její vnitřnosti svíjely a téměř se zhroutily.

Pak –

Dveře výtahu se odsunuly dokořán.

Nate.

V kanceláři zavládlo ticho, když muž v centru bouře vešel dovnitř. Jeho přítomnost byla jako vždy magnetická, dominantní, bez námahy silná. Ale dnes na něm bylo něco jiného. Jistá, ale matoucí strnulost v jeho čelisti a otravná chladnost v jeho výrazu, která ještě více zatěžovala vzduch.

Jejich oči se na okamžik setkaly.

Na chvíli si pomyslela – doufala – že něco řekne. Že nabídne nějaké ujištění, uzná skandál, uzná ji nebo jí dá alespoň malinko lepší pocit.

Místo toho kolem ní prošel.

Beze slova.

Jako by skutečně nebyla ničím jiným než lacinou děvkou.

Nemohla uvěřit svým očím, tohle všechno jí způsobil a tvářil se, jako by se nic nedělo.

Lottiino srdce se sevřelo.

Sotva si všimla, jak se kolem ní šíří šepot, otočila se na patě a následovala ho do jeho kanceláře.

Dveře se za ní s ostrým cvaknutím zavřely.

"Okamžitě mi to vysvětli," požadovala, její hlas se třásl, ale byl pevný.

Nate pomalu vydechl a promnul si spánky, jako by byla obtíž. "Není co vysvětlovat, všichni už to viděli."

V hrdle jí vybublal hořký smích. "Není co vysvětlovat?" Hodila bulvární plátek na jeho stůl. "Celý svět si myslí, že jsem tvá milenka, Nate! Že já…" Její hlas selhal. "Že jsem tě využila, abych se dostala výš." a ty nemáš co říct?

Ani se nehnul.

"Brzy to utichne, tak se radši uklidni." Jeho hlas byl chladný, kontrolovaný.

Lottiiny ruce se třásly. "Opravdu si myslíš, že to jen tak zmizí?" Udělala krok vpřed, její emoce se vymykaly kontrole. "Lidé se mi smějí. Mou pověst vláčejí bahnem, zatímco ty…" Těžce polkla. "To ani neuznáš? Říkáš mi, abych se uklidnila? Jak ode mě očekáváš, že zůstanu klidná?"

Jeho čelist se napjala.

"Zůstaň na svém místě, Lottie."

Ta slova byla jako facka přímo do tváře, obrovská bolestivá facka.

Zírala na něj, dech jí byl ukraden z plic.

Zůstaň na svém místě.

Takže tím pro něj byla. Něco dočasného. Něco postradatelného.

Srdce se jí bolestivě svíralo a ona tiše plakala, ale odmítla mu to ukázat.

"Jestli mě takhle vidíš," řekla, její hlas se třásl hněvem, slzami a něčím hlubším, "tak si myslím, že jsem nikdy neměla místo, kde bych začala – cítím se využitá a špinavá."

Jeho pohled se pohnul – jen na vteřinu – ale stejně rychle zmizel.

Beze slova se otočila a odešla.

Každý krok, jako by něco v ní upevňoval. Bolestivou, srdcervoucí a srdce trhající pravdu.

Skandál neustal.

V poledne sociální média explodovala.

#SterlingAffair trendoval online.

Investoři společnosti byli neklidní, akcionáři volali po prohlášeních a celá kancelář ji sledovala jako tikající bombu.

Titulky se jen zhoršovaly.

"Lottie Morrisonová: Sekretářka, která upoutala pozornost miliardáře."

"Od nikoho k Nate Sterlingově hračce."

Bylo jí špatně.

Nastal čas oběda a ona uvažovala, že ho úplně vynechá. Ale zdi kanceláře se zdály dusivé a ona potřebovala chvíli dýchat.

Vstoupila na chodbu – jen aby se setkala tváří v tvář s Victorem Langstonem.

Po zádech jí přeběhl mráz.

"Slečno Morrisonová," pozdravil hladce. "Do pěkné bryndy jste se to dostala."

Lottie se napjala. "Co chceš, Victore?"

Victor se usmál, pomalu a vypočítavě. "Nabídnout ti cestu ven."

Přimhouřila oči. "Nemám zájem."

"Ještě jsi ani neslyšela můj návrh," řekl lehce. "Vidíš, Nate je v prekérní situaci. Jeho pověst je v sázce. Investoři sledují. A když mají muži jako on problémy…" Přistoupil blíž a ztišil hlas. "Střihají ztráty."

Ztuhla jí krev v žilách.

Victor se ušklíbl. "Dříve nebo později se bude muset rozhodnout – jeho společnost, nebo ty." Naklonil hlavu. "A oba víme, jak to skončí."

Srdce jí bušilo.

Pokud ne…

Obezřetně na něj zírala. "Pokud ne co?"

Victor se naklonil. "Pokud ho nepředběhneš."

Obrátil se jí žaludek. "Myslíš si, že bych ho zradila?"

Victor se uchechtl. "Už tě nezradil?"

Lottie se zadrhl dech.

Victorovi se zaleskly oči. "Nebo stále čekáš, až tě zachrání?"

V ústech jí zůstala hořká chuť.

Ustoupila a zamračila se na něj. "Radši shořím, než abych od tebe něco vzala."

Victor se zasmál. "Jak chceš. Jen si pamatuj – až tě Sterling konečně vyhodí, neříkej, že jsem tě nevaroval."

Odešel a nechal ji tam stát se zatnutými pěstmi.

A pak –

Padl na ni stín.

Otočila se – jen aby se ocitla tváří v tvář s Natem.

Zadrhl se jí dech.

Jeho výraz byl nečitelný, jeho postoj napjatý. Slyšel všechno.

Na prchavý okamžik v jeho očích něco probliklo. Hněv? Lítost? Něco hlubšího?

Pak – stejně rychle – to zmizelo.

Jeho hlas byl chladný, když konečně promluvil.

"Vrať se do práce, Lottie."

Srdce se jí sevřelo.

Zvedla bradu a donutila se setkat s jeho pohledem. "To je všechno, co mi chceš říct?"

Chvíle ticha.

Pak –

"Ano."

Poslední nit se v ní přetrhla.

Prošla kolem něj s hlavou vztyčenou.

Ale hluboko uvnitř se něco křehkého a vzácného lámalo.

A nebyla si jistá, jestli to někdy dokáže dát dohromady.

Jak se blížila ke dveřím své kanceláře, Nate na ni stále zíral, otevřela dveře a právě když se je chystala za sebou zavřít, poklesla v kolenou a omdlela.

Nate k ní spěšně přišel, odnesl ji, zavřel dveře a pokusil se ji probrat, položil ji na pohovku v její kanceláři, zapnul klimatizaci, rozepnul jí šaty až dolů, aby ji zbavil veškerého nepohodlí.

Bylo mu opravdu líto, že si tím vším kvůli němu prochází.

Ale musí dát své emoce stranou, aby se dostal k jádru věci.

Postupně se probrala k vědomí.

Co se to sakra děje! Proč se mě dotýkáš? Co jsi mi udělal? Proč jsem svlečená? Dotkl ses mě? Vyptávala se ho, když se začala znovu oblékat.

Musíš se uklidnit, omdlela jsi a já jsem ti pomohl zpět k vědomí a ne, nedotkl jsem se tě. Nikdy bych to neudělal bez tvého svolení, zvlášť když jsi ve svém zranitelném stavu.

Odpočiň si a vrať se do práce, řekl Nate a znovu zkaměněl.

Otočil se a opustil kancelář.

Lottie pocítila ostrou bolest hlavy a po zádech jí přeběhl mráz. Sáhla do zásuvky u stolu pro lékárničku a sáhla po léku proti bolesti.

Snažila se vrátit do práce, ale zdálo se to nemožné. Její mysl bloudila.

V kterém okamžiku jsem to propásla? Kéž bych na tu cestu nejela, ztratila jsem panenství s tímhle kamenným bezcitným generálním ředitelem. Jak jsem mohla být tak hloupá, že jsem riskovala všechno pro tak chladného muže.

Postupně ztrácím rozum, nechci se vrátit do deprese! Mám prázdnou hlavu.

Vstala a začala přecházet, jak jsem to mohla dopustit. Lottie, jsi chytřejší a lepší než tohle. Musíš najít dlouhodobé řešení této frašky.

Na mé pověsti mi velmi záleží. Jsem tady a sleduji, jak mi život pomalu uniká. Srdce jí bušilo.

Opravdu potřebuji navštívit terapeuta. Nemůžu si dovolit ztratit rozum v tomto období, musím mít energii čelit budoucnosti – zamumlala.