Lottie se probudila, sluneční světlo proudilo skrz průsvitné závěsy a zalévalo pokoj hřejivou září. Jemné prostěradlo ji objímalo jako kokon, ale vzpomínky na včerejší vášeň pálily jako oheň na její kůži. Vzpomínka na Nateův žhavý pohled a jejich elektrizující spojení ji zcela pohltila.

Otočila se a uviděla Natea stát u okna, jeho silueta byla napjatá. „Dobré ráno,“ řekla a pokusila se překlenout propast, která se mezi nimi tvořila.

Otočil se, jeho výraz byl chladný. „Musíme si promluvit.“

Zalil ji chlad. „O čem?“

„O včerejšku.“ V jeho hlase byl ostří, které jí rozbušilo srdce.

„Co s ním bylo?“ zeptala se, žaludek se jí stáhl.

„To se nikdy nemělo stát,“ prohlásil stroze.

Jeho slova ji zasáhla jako facka. Přitáhla si k sobě prostěradlo, cítila se zranitelně a obnaženě. „Ale tys mě chtěl.“

„No – to bylo předtím,“ odsekl a pod povrchem vřela frustrace.

Otevřela ústa, aby se hádala, aby mu připomněla vášeň, kterou sdíleli, ale led v jeho pohledu ji umlčel. „Prostě na to zapomeň, Lottie.“

Ale ona prostě nemohla zapomenout.

Její oči spočinuly na prostěradle a zatajil se jí dech. Malá skvrna byla jasnou připomínkou její ztracené nevinnosti, znamením jejich intimity – možná její pýchy? Zaplavilo ji ponížení a otočila se k němu. „Nate…”

„Já to nezvládnu,“ řekl a otočil se k ní zády. „Ne když přemýšlíš o tom, co to znamená.“

„A co to znamená pro tebe?“ odsekla a zvýšila hlas. „Jsem jen rozptýlení? Chyba?“

Zaváhal, jeho rysy se na okamžik změnily ve zranitelné. „Ty to nechápeš.“

„Tak mi to vysvětli!“

„Já vztahy nemám rád,“ přiznal tiše. „Tohle bylo jen –“

„Jen co?“ naléhala a srdce jí bušilo. „Způsob, jak uvolnit napětí? Rychlý flirt? Využití a hloupá situace? Děvkařská zkušenost? Prostě to řekni –“

„Zní to lacině,“ odpověděl a v očích mu zajiskřil hněv.

„Protože tak se k tomu chováš! Cítím se využitá, cítím se samozřejmostí,“ odplivla a její frustrace vřela.

Nastalo ticho, plné nevyslovených emocí. Nakonec se přiblížil, jeho hlas byl jemnější. „Jsi pro mě výjimečná, ale nemůžu tě k sobě pustit.“

Lottie těžce polkla, teplo jejich noci se střetlo s chladem jeho slov. „Tak co chceš?“

„Chci tě, ale nemůžu tě mít. Ne takhle.“

***

Později, u konferenčního stolu, viselo ve vzduchu husté napětí. Lottie se snažila soustředit na schůzku, ale její mysl závodila. Zahlédla záblesk pravého Natea, ale dnes byl zpět jako bezohledný podnikatel.

Naproti nim se Victor Langston ušklíbl a jeho pohled sklouzl k ní. „Ta dohoda vypadá dobře, Sterlingu,“ řekl hladce jako hedvábí. „Ale myslím, že ji můžeme trochu osladit.“

Nate se opřel, ruce zkřížené, v očích měl tvrdý výraz. „Co chceš, Victore?“

Victorův pohled sklouzl k Lottie a na její kůži se objevil neklid. „Chci večeři s tvojí sekretářkou,“ řekl ledabyle, jako by se bavil o počasí.

Lottie se rozbušilo srdce. „Cože?“

Nateův výraz se v okamžiku změnil, v očích mu vzplála zuřivost. „Zkus to ještě jednou a zničím tě.“

Victor se zasmál, neotřesený. „Klid. Je to jen neškodná večeře. Ber to jako příležitost k networkingu.“

„Ona není pěšák v tvojí hře,“ zavrčel Nate, jeho hlas byl hluboký a výhružný.

„Ach, s tím bych polemizoval,“ odsekl Victor a opřel se v židli, liboval si v napětí. „Víš, já vím, jak funguješ, Sterlingu. Myslíš si, že můžeš mít všechno pod kontrolou. Ale ji nikdy kontrolovat nemůžeš.“

„A co tím vůbec myslíš?“ zeptala se Lottie, její hlas byl klidný navzdory jejímu neklidu.

Victor se usmál, v očích mu zablýsklo dravě. „Řekněme, že jsem ochoten nabídnout štědrou dohodu, ale potřebuji otestovat vody. Večeře by byla ideální příležitostí, nemyslíš?“

Nateovi se zatnula čelist, klouby mu zbělely, jak se chytil stolu. „Jestli se jí jen dotkneš – budeš toho litovat.“

„Cože? Zničíš mě?“ přerušil Victor posměšným tónem. „Prosím tě, Nathaniele. Nemůžeš se proboxovat každou dohodou – svět se netočí jen kolem tebe, víš!“

„Nebojím se to zkusit,“ odsekl Nate ledově.

Lottie cítila, jak jí vře frustrace. Pokud Nate neuzná, co sdíleli, proč by se měla starat o jeho hněv?

Později té noci, stojící sama na balkoně, Lottie zírala na blikající pařížská světla a cítila se ztracená. Byla tak hloupá, chycená ve fantazii – alespoň si to myslela. Za boží milosti.

Ale Nate ji nechtěl. Opravdu ne.

„Lottie?“ Nateův hlas přerušil její myšlenky, hluboký a drsný, a poslal jí mráz po zádech.

Otočila se k němu čelem, srdce jí bušilo. „Co zase chceš, Nate?“

„Chci si promluvit o Victorovi,“ řekl a přiblížil se. „Neměla by ses k němu přibližovat.“

„Proč ti na tom tolik záleží?“ odsekla a frustrace vřela. „Ty jsi ten, kdo mě odstrkuje.“

Jeho oči ztmavly, napětí bylo hmatatelné. „Protože já se nikdy nedělím.“

Zatajil se jí dech nad výzvou, která mezi nimi zajiskřila. „Opravdu si to myslíš?“

„Já vím, co si myslím.“ Jeho hlas byl chraplavý, tíha jeho slov těžká.

Než se stačila zastavit, natáhla se k němu a přitáhla si ho blíž. „Tak mi to ukaž.“

Jeho ústa se srazila s jejími, poháněná zoufalstvím. Tento polibek byl jiný, zažehl v ní oheň.

Přimkla se k němu, připravená se mu plně odevzdat. Ale v tu chvíli jí něco blýsklo v oku.

Aniž by to tušili, někdo je sledoval – zachycoval jejich intimitu bez jejich vědomí. V noci se ozvalo ostré cvaknutí.

Když se Nate odtáhl, bez dechu, jeho výraz se změnil v divoký. „Musíme jít dovnitř.“

Lottie zaplavila panika. „Proč? Co se děje?“

Neodpověděl, ale viděla to v jeho očích – uvědomění, že jejich soukromý okamžik byl narušen.

„Někdo nás sleduje,“ řekl napjatě.

Zmocnil se jí strach. „Co máme dělat?“

„Věř mi,“ přikázal a jeho pohled skenoval tmu. „Musíme se dostat zpět dovnitř, hned teď.“

Právě když se otočili, Lottie ucítila, jak ji ruka uchopila za zápěstí a odtáhla ji od Natea. „Kam si myslíš, že jdeš?“ ušklíbl se Victor, vynořující se ze stínů.

„Pusť ji!“ vykřikl Nate a zuřivost vybuchla, když se vrhl vpřed.

„Klid, Sterlingu,“ škádlil Victor a jeho sevření se utahovalo. „Jen jsem se chtěl podívat zblízka na to, co je tvoje.“

Lottie se rozbušilo srdce, strach a hněv se mísily, když se bránila Victorovu sevření. „Ahhh! Pusť mě hned teď!“

Victor se ušklíbl a naklonil se blíž. „Neboj se, Lottie. Postarám se o tebe moc dobře. Koneckonců, jsi jen sekretářka, že?“

Nate se pohnul, zuřivost z něj vyzařovala. „Dotkni se jí a přísahám –“

„Dost!“ přerušil Victor rychle a jeho hlas prořízl noc. „Ukážu ti, jak se tahle hra hraje.“

Zatímco Lottie bojovala proti Victorovi, Nateovy oči se upřely na její, mlčenlivý slib mezi nimi.

Skandál se odvíjel s každým okamžikem, který ubíhal, a oni se ocitli v palbě.

S náhlým nárůstem síly se vymanila z Victorova sevření a zakopla zpět k Nateovi. „Co teď budeme dělat?“ vydechla, bez dechu a vyděšená.

Nateovi se zatnula čelist, zuřivost jím proudila. „Budeme bojovat. Společně.“

A v tu chvíli si Lottie uvědomila, že sázky byly zvýšeny. Už nebyla jen pěšákem ve hře; byla hráčkou, připravenou riskovat všechno pro muže, po kterém tolik toužila.

„Víš co, pojďme to ukončit,“ řekla a odhodlání v ní silně vzplálo.

Ale když se postavili Victorovi, skutečná bitva teprve začínala.