Poté už jsme nemluvili. Oběd byl vyloženě trapný, oba jsme mlčky jedli. Jeho omluva mi vířila hlavou. Nevím, co ode mě očekával, ale doufám, že to nebylo odpuštění. Alespoň ne teď.

Po obědě mě odvezl domů. Cesta byla také tichá. Oba jsme se ztratili ve svých myšlenkách. Prostě jsem nevěděla, jak ho mám brát. Nevěděla jsem, co mám s touhle jeho novou verzí dělat. Bylo to všechno nové a přinejmenším