"Cože? To je pravda a jsem na tebe tak pyšná!"

Věnuje mi zlomyslný úsměv a já prostě vím, že mě má přesně tam, kde mě chtěl mít.

"Můžu si pak hrát videohry, když jsem matematický génius?"

Já to věděla. Už mě zpracovává.

Povzdechnu si. "Dobře, ale jen hodinu."

Vyběhne po schodech nahoru a křičí děkuji znovu a znovu, čímž mi vykouzlí úsměv na tváři.

"Ahoj, Marie. Můžeš jít," řeknu naší chůvě, když v