„Tak co vlastně chceš? Protože mě tady upřímně mateš,“ říkám mu s naprostou otevřeností.

„Tebe. Chci tebe, Harper.“

Stáhnu ruku z jeho a narovnám se na židli, podezřívavě si ho prohlížím.

„Musíš si uvědomit, jak neuvěřitelně to teď zní. Tenkrát jsi mě nechtěl. Nikdy jsi mě nechtěl a dokonce jsi se snažil, abys mi to dal jasně najevo. Jak sakra ode mě můžeš čekat, že uvěřím, že mě najednou chceš?“