Emma.

Snídala jsem v kuchyni, ale jídlo mi nešlo snadno dolů. Pokaždé, když jsem se snažila polknout, se mi zasekla v krku nervozitou a úzkostí.

"Jsi v pořádku?" zeptala se mě máma, když jsem to konečně vzdala a nechala vidličku a nůž vypadnout z rukou.

"Já nevím, mami, jsem nervózní," můj hlas zněl roztřeseně i pro mé vlastní uši.

Bůh s námi. Co mě to napadlo? Byl to vůbec dobrý nápad? Jsem na to