Zírám na Noaha a srdce mi buší tak silně, že je zázrak, že mi žebra pod tím tlakem nepraskají.
On mi pohled oplácí, nemrká, nehýbá se, tvář má bledou a v očích mu plápolá nedůvěra. V rysech se mu zračí zmatek, jako by prostě nedokázal pochopit slova, která mi vyšla z úst.
"Co jsi říkala?" zeptá se, tentokrát tišeji. Jeho hlas už není tak tvrdý. Jen nejistý.
Zhluboka se nadechnu. "Jsem těhotná."
Sl