Jsem ještě otřesená, i po minutách od té nehody. Sedím zhroucená v jedné z křesel v recepci, srdce mi buší jako o závod, ruce se mi třesou a mysl mám těžkou tíhou toho, co se málem stalo.

"Hej, jsi v pořádku," říká Carl jemně. "Jsi v bezpečí."

Ta slova by měla být uklidňující, ale strach se mě drží jako druhá kůže. Hrudník mám stažený, myšlenky mi víří v hlavě. Chvíle jako tahle tě donutí přehodno