Po chvíli si mě prohlíží. Ne tak, aby mi to bylo nepříjemné, ale jako by si všímal něčeho, co by ostatní přehlédli. "Vypadáš… jinak," říká jemně. "Trochu otřeseně a nesvá."

Zamrkám, trochu překvapeně. Prsty mi sevřou hrnek pevněji, ale nepopírám to. Nějakým způsobem, proti mému lepšímu úsudku, ta slova vyhrknou.

Nedokážu to vysvětlit. Nemůžu to pojmenovat, ani se to nesnažím pochopit, ale z nějaké