Ticho, které následuje po Noemově odchodu, je ohlušující. Dveře se s ránou zavřou a ozvěna, zdá se, vibruje mými kostmi, každý úder mého srdce je hlasitější než ten předchozí. Klimatizace bzučí, ale i to mi připadá v prázdnotě, kterou po sobě zanechal, příliš hlasité.

Zhluboka se roztřeseně nadechnu a přitisknu ruku na hruď, jako bych mohla utišit bolest, která tam sídlí. V krku mě pálí slova, kte