Ava.

Rowan odhrne přikrývku a vyleze na postel. Matrace se pod jeho váhou prohne, ale já nic z toho nevnímám. Má mysl je daleko, bloudí v kruzích, ze kterých nedokážu uniknout.

Dnešek byl nečekaný a já na to nedokážu přestat myslet.

Neustále před očima vidím Sierru, jak stojí v Noahově domě, jako by jí patřil. Jako by tam patřila. Jako by dvojčata patřila po jejím boku a Noah – můj tvrdohlavý, emo