Držela jsem se, dokud to šlo. Dokud vzpomínky nebolely víc, než léčily. Dokud přežití nevyžadovalo, abych ho nechala jít.

On stále stojí tam, kde jsem kdysi stála já. Stále se drží. Stále truchlí... a to vědomí, ten pohled, nějak způsobuje, že mě srdce pálí a zároveň měkne.

Než promluvím, malinko si usrknu kakaa. Můj hlas je sotva víc než šepot. „Proto jsi tam dnes v noci byl?“

Jednou přikývne, st