Chodba před mým apartmá je tichá. Její design má působit uklidňujícím dojmem, ale hluk v mojí hlavě to nijak neutiší.

Zamířím k výtahu a mé myšlenky se ubírají tam, kam by neměly. K Sieře.

Nevím, proč mě tak rozhodilo, když se na ni dvojčata ptala. Možná proto, že si na její přítomnost tak rychle zvykla. Možná proto, že část mě samotného si zvykla taky.

Při té myšlence se mi něco sevře v hrudi, al