Zatnu zuby a ruce se mi sevřou v pěst. Můj pohled se do ní zabodává, ale ten zkurvený úsměv to z Juliettiny tváře nevymaže. Spíš naopak, zdá se, že ji to ještě víc povzbuzuje, protože se úsměv jen rozšíří.

„Ale ne, dědička Ashthorneových,“ protáhne Lilly a zkříží si paže na hrudi.

Juliettin úsměv zmizí ve vteřině, kdy se k ní otočí. „A hle, dědička Woodových!“

Lilly se nenechá vyprovokovat. Jen zí