Jsou dvě hodiny odpoledne, když vcházím na parkoviště s kabelkou pevně přitisknutou k hrudi.

Ovine se kolem mě ten neklamný pocit, že mě někdo sleduje. Připadá mi, jako by neviditelné oči sledovaly každý můj pohyb.

Bezděčně zpomalím, smysly pracují na plné obrátky, jak mi vědomí nebezpečí stoupá po páteři. Zastavím se a otočím se, ale nic tam není. Nikdo tam není. Jen úhledné řady zaparkovaných au