Jelikož mi to Adrian zase odřekl, nečekala jsem, že ho uvidím stát u sebe na verandě. Takže když otevřu dveře a uvidím ho tam, mozek se mi na vteřinu zadrhne, jako by potřeboval čas dohnat realitu.

„Ahoj,“ hlesnu hloupě a očima po něm přejedu.

Je oblečený v černém tričku s výstřihem do V a černých džínách a vypadá nejistě. Zaskočí mě to, protože je to poprvé, co ho takhle vidím. Jako by váhal. Jak